____________________________________________________________

Variace  podzimních dnů

____________________________________________________________

No jo. Tak Eltíkovi bylo na jaře šest, koukám na něj, jak vyrostl, jak se už

"dopekl", jaký je to pěkný dospělý kůň.
Už je opravdu fyzicky hotový a dokonce mu konečně vyrostla ta jeho malá

kopýtka. Přesto že je kovaný a podle odpůrců kování by to tak být nemělo.
Říkám si jak jednoduchý byl ten počáteční výcvik, jak spokojený kůň byl,

když mohl klusat hezky níž a s dlouhým krkem a nic moc nemusel,

koukám se na něj když ho lonžuji a přemýšlím, jestli vůbec kdy dokážu jít

korektně a dál, tak jak jsem si vždy přála.

Z nějakého důvodu se tady v tom životě s těma hemelkama "trápím",

něco zkouším, ptám se a dostávám odpovědi.
Ne vždy tomu rozumím, ne vždy vím jak dál a když si jeden den myslím, že vím,

druhý den poznávám, že to není pravda.
Musela jsem se smířit s tím, že Eltík není příliš jemný v puse, a řešit problémy,

které by mě snad nikdy nenapadly - totiž, že ho každé stihlo skřípe do koutků.

V jeho velikosti 15,5 velký problém, i tak jsem vyzkoušela snad 10 udidel.

Problémy nejsou pouze s olivou, ale do té zase tlačí a chce být níž

a já "bojuji" s jeho citlivostí. Takže zatím jsme to vyřešili plnou pákou,

kdy stihlo jsem nechala upravit u kováře - aby udělal dírky na kroužky

opravdu jo hodně konické a tak se riziko skřípnutí snad snížilo na minimum....

Na uzdě ale je lehký a nikam netlačí, takže snad tohle řešení pomůže,

abych mohla udělat krok dál. 

Několik lekcí teď za sebou  mi dalo trochu naději, že to snad půjde.
Jinak pokud je všechno v pořádku a nedohadujeme se,

pak pro Eltíka není problém udělat v klusu dovnitř plec i záď,

přechody krok - klus v nich.

V klusu překrok v dobrém sestavení už také máme - i když neříkám že vždy.

Myslím, že velmi dobře a kulatě dokáže skákat do cvalu.

Není toho moc, ale i z toho mám velkou radost, když se vše podaří.

____________________________________________________________

____________________________________________________________

____________________________________________________________

Překulit se přes hřbet znamená radostný úspěch po velkém vypětí.

____________________________________________________________

Jinak se mi nějak zdá, že obecně ve společnosti je "divná" atmosféra.
Pořád se mluví o krizi - nejspíš proto, aby bylo omluveno neustálé propouštění,

tlak na pracovní vytížení, tedy spíš přetížení, práce bez jídla a bez přestávek,

hyper tlak na zvyšování produkce i prodeje všeho.

Vzhledem k tomu, že zisky velkých prodejců a marketů rozhodně nemůžou

doložit propad prodeje - těžko říct, o jaké krizi to je.

Snad jde jen o krizi obyčejných lidí. Jistoty nejsou žádné, strach o práci

a postupné zvyšování životních nákladů nikdy nekončí.

Matematika je to jasná a pak mě překvapí článek ekonoma,

který mě vysvětluje, že abych byla zajištená na stáří, je nutno uložit za rok

sto tisíc korun. Protože chodím svědomitě do práce, nejsem lenoch

a pobírám běžný plat, snad oprávněně a udiveně se ptám, za co by pak člověk

ten rok žil a bydlel.

No, ale asi si úplně stěžovat nemohu, pokud je faktem, že se ráno vzbudíme,

že máme střechu nad hlavou, kolem sebe to co máme rádi a taky co jíst.
____________________________________________________________

Zima je před námi, letos jsem Eltíka stříhala až na počátku listopadu 

a to je měsíc a půl déle než vloni. Další kování, které se snažím naplánovat

až na konec listopadu, dostane podložky na sníh - vloni se nám velmi osvědčily.

Přeji všem hezký podzim a mírnou zimu, abychom to dobře překonali

a hlavně aby to rychle uteklo.