____________________________________________________________
No jo, tak co Eltík??
____________________________________________________________
Tak bych měla napsat, co děláme nového, co jsme se naučili a tak.
Když ono není moc co psát.
V brzkém jaře jak počasí dovolilo, tak jsme pracovali na kondici a také na tom,
aby Eltík zjistil, že je fakt kůň a že má utíkací nohy.
Že to dokáže dokáže opravdu "rozbalit", že mu vítr načechrá a učeše hřívu
a že je to vlastně fajn si s tím větrem zazávodit.
____________________________________________________________
No a asi před měsícem jsem nějak chtěla vstát z postele a ono ejhle,
nešlo to a nešlo to :-)))
Pravda, už tak nějak 14 dní jsem se ráno hůř rozhýbávala, ale jak už se to říká
v jednom českém filmu, nakonec jsem vždycky vstala a ty zvířata šla nakrmit.
Ten den jsem ale skončila štracháním se o francouzských holích,
které mi kluci podali z půdy. Po cca šesti letech jsem tedy poznala strasti
a slasti marodění, protože tohle fakt rozchodit nešlo.
I když po několika dnech odezněla akutní fáze zablokovaného IS spojení
páteře, bylo to zlý - já nemohla jezdit!!
Což o to, vysápat se nahoru a jít krokem, to jo. Ale víc ani náhodou.
A to jako nejsem žádný bolestínek a jako důkaz předkládám start
na Stříbrné podkově po třech týdnech přeražené klíční kosti.
Štrachala jsem se tedy víc než měsíc po dvoře, plyšákovala se se zvířátky
a relaxovala. Je fakt, že jsem přečetla co jsem silážovala na kupách,
odepsala na zapadnuté maily. Nastudovala jsem si několik věcí,
které mě už dlouho lákaly.
Každý den jsem se dívala, jak mi roste zatím "ministromek"ginko biloba.
Jak mi před očima vyrůstá velkokvětý ibišek. Jak rostou rostliny rajčat.
Vyrobila jsem meduňkový, bezový a lipový sirup.
Když pominu bolavá záda a poloviční výplatu, květen se mi podařil!!!
____________________________________________________________
Eltík měl veget. Chodil celé dny na zahradu s kozičkama (rozuměj s kozlíky),
pošťuchoval se s nimi nad obří kupou nasečené trávy.
Letos prvně jsme zahradu nesekali na seno - smečka to sežrala na zeleno.
Na konci května jsem se tedy znovu vyškrábala do sedla a už to docela šlo.
A tak pomalu zas začínáme lépe krmit a chodíme se trochu snažit.
Vlastně děláme stále to samé. Ono je stále co zlepšovat. Není klus jako klus.
Není kruh jako kruh. Není přechod jako přechod.
Vím že nikdy nedosáhneme nějakých drezurních vrcholů - ale moc bych chtěla,
aby to málo co děláme, bylo precizní.
Snažím se hledat více "lehkosti". Zároveň nepropadnout omylu a mít kontakt.
Lehkost nejen v ruce, ale i v holeni a v celém projevu.
Je to logické. Je to jednoduché. Jen to dokázat.
Občas vezme manžel (můj anděl a strážce) foťák a udělá obrázky.
Vždy po kolekci fotek ztrácím motivaci. I když mám pocit, že to docela šlo,
z dvouset fotek vytřídím třicet, z toho osmadvacet proto, abych strážci
ukázala nejhrubší chyby, na které má koukat a dvě o kterých řeknu,
že jsou docela ok. Pak se podívám znovu a na jedné mám patu šíleně nahoře
a na druhé mám udidlo příliš vytažené vpravo.
Přátelé - musí vám to být jasné :-))) Jste bez fotek!!
____________________________________________________________
V některé lekci je Eltík úžasný.
A v další mi to dá "sežrat" dvojnásobně a je tuhý, protivný a vymýšlí zlobení
a nic nechce.... Proč jeden den pode mnou kůň jede jako pendolíno a další lekci
sedím na mrtvole koně? Proč je Eltík osůbka extremismu?? :-))
Takže dál budu jeden den propadat bezmoci, protože to nejde, další prožívat
euforii jak krásně to šlo, třetí den budu líná a čtvrtý den bude mít Eltík volno.
____________________________________________________________
Přeji krásné slunečné dny. Užívejte života, slunce a přírody.
Napište mi, jak vám to hezky jde, nebo když to také nejde. Potěší obojí.
Pocit, že v tom nejsem sama.
____________________________________________________________
____________________________________________________________
