____________________________________________________________

Vezmeme šmahem zimu a je tu jaro :-))

____________________________________________________________

Letošní zimu jsme prožili jako medvědi.

Eltík tak chlupatý a já tak zazimovaná v baráku, jako v jeskyni, a nikdy se mi

nechtělo ven. Jestli se to bude věkem zhoršovat, tak nevím...
 

Zimní odstávka začala tím, že před Vánoci jsem přišla do stáje a vidím,

že má na třech nohách nějaké šrámy - vůbec netuším, co prováděl.

A do té čtvrté, asi aby nezůstala pozadu, dostal večer flegmónu.

Už ráno jsem viděla, že má nožku trochu oteklou - no, koukla jsem a šel

do ohrady - k polednímu otok téměř ustoupil, tak jsem si říkala, že to bude ok.

Jenže večer jsem pak přijela z práce, otok byl znovu a horší - váhala jsem,

jestli volat doktora, ale nezdálo se mi, jak otok byl i nahoře pod hleznem,

takže jsem raději volala. A dobře jsem udělala - chytilo se to v začátku

a Eltík byl brzy v pořádku.

Pak bylo před svátky a s tím spojené starosti, v práci od nevidím do nevidím.

O svátcích jsme pak šli několikrát na procházku, ale to byly jen sporadické

akce. Více méně tahle praxe pokračovala do konce ledna.

Také přišly ty velké mrazy a vrátily mě zpátky ke kamnům :-)

Eltík si jen hrál  na zahradě s kozlíky.

V půlce února už mě ale trochu svrběl zadek, už jsem si říkala, že začneme.

____________________________________________________________

____________________________________________________________

Na konci února, byly ty pěkné jarní dny,

Eltíka jsem ostříhala a pomalinku jsme začali. Odpočinek mu jen prospěl.

Nakonec nic nezmeškáme, vždyť je to všechno jen hra a nic nás nehoní.
Když jsem ho letos stříhala, vzala jsem mu i nohy - ono to totiž nějak nešlo,

pořád vypadal jako čerstvě ostříhaný pudl. A když jsem viděla jeho krásně

čisté nohy, kloubky suché bez nálevek, šlachy jako struny, tak nějak jsem

byla v tu chvíli pyšná, že to těžké mimino dokázalo takhle ve zdraví dospět.

Pomalu zvyšujeme krmení, konečně má pořádnou večeři do bříška

(v zimě dostává jen symbolicky trochu ovsa), vaříme lněné semínko, dáváme

vitamíny, chtěla bych vyzkoušet Ferrapony a objednáme energetické müsli.

____________________________________________________________

____________________________________________________________

Jsou nádherné dny. Chodíme s Eltíkem venku, je fajn, dopředu akorát

a práce se docela daří.
Můj manžel říká: Ty s ním děláš pořád jako s remontou.
A já se ptám: Jak to myslíš?
No a prej že dělám pořád ty stejné věci, a proč prej nedělám nějaký piruety

a přeskoky? No jaká je na to odpověď??
Říkám, ale to přece nejde takhle, že si řeknu že to chci dělat - vždyť ten kůň

k tomu musí postupně dospět právě tím, co s ním dělám....no ale vykládejte to.....
Tuhle jsem ho poprosila, aby vzal foťák, abych zkontrolovala škody po zimě.

Ach jo. Já tomu fakt nerozumím, jak je člověk tak hloupý pořád dokola,

kam se to zase kácím doleva, proč strkám nohy tak dozadu a proč to doprčic

vůbec, ale vůbec necítím? Proč si nesednu hluboko a rovně do sedla??

____________________________________________________________

____________________________________________________________

Musím zkrátka pracovat daleko víc na sobě než na Eltíkovi, protože ve chvíli,

kdy já budu dobře, budu dávat korektní pomůcky, tak mu maximálně usnadním

to, co má dělat. Další možností sebereflexe je kamera.

Na kameře vidím, že je dostatečně aktivní vzadu.

Že se nesmím nechat strhnout tím, že chci víc a pak je to moc rychle.

Také vidím, že ho příliš přistavuji,takže musím víc trvat na vnější otěži.

Při přechodech stále budovat kmih -  i při přechodech směrem dolů.

Nenechat ho číst, co chci udělat, ale přesně čekat na pomůcku.

Je problém ho v přechodu udržet pod hmotou - rád se otevře a spadne na plec.

To je oříšek a vyžaduje každý přechod dělat promyšleně a přesně.

Pokud není dobře před sedem, nepodaří se to.
I nadále musíme zdokonalovat "nos na zem". Pořád ho provokovat směrem dolů

a nespokojit se s nosem ke karpům - to je málo. Ještě tak 10cm níž a přitom

zachovat kontakt na vnější otěži, to je velmi důležité a pro mě nějak těžké :-)

Vím přesně, co bude následovat, když se mi podaří mít ho pod hmotou

a dobře před sedem - začne zlobit a skákat.

Lekat se blbostí, kterých si jindy vůbec nevšimne. Chce se vymanit a zlobí se,

že jsem na něj přišla. Ale těch 45 minut mi zkrátka bude muset věnovat :-)))
Eltík základní cviky umí - teď je dělat tak, aby byly korektní a precizní,

aby měl správně krk a pracoval pod hmotou, aby byl dostatečně aktivní.

Já zas musím dávat pozor, abych měla kontakt na obou otěžích stejný,

abych nedržela dlouho svoje prsty, abych byla co nejjemnější a jednoznačná

ve svých pomůckách. Pro dva je toho spoustu. Když čtu ten text zpátky,

je tam spoustu "musí".... to jsem zvědavá, jak to dokážu :-)))
Budeme se snažit, slibujeme.
Těšíme se na jaro, jako vy všichni, a přejeme nádherné slunečné dny.

A když bude pršet, tak si budeme říkat, že zalévat je také třeba.

____________________________________________________________