____________________________________________________________
To je tedy ostuda Pájo.......
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Tak ono je třičtvrtě roku pryč a já nenapsala vůbec nic nového o plyšácích.....
No stydím se do fialova, jdu to napravit :-)
____________________________________________________________
Ještě se musím vrátit do podzimu loňského roku. Ze Zoo jsem dostala hlášení,
že tam mají malého kozlíčka (ježíš už zas!!!!) kterého nikdo nechce
(šmarná!!! Proč tahle věta na mě působí jako červený hadr na bejka???)
a nejspíš by ho nic moc nečekalo.
To rozhodlo a já jela do Olomouce pro našeho Džipu.
Džipa byl fakt podivné mrňavé zvířátko, zvláštně vybarvený a opravdu
slaboučký. Když jedl, stačilo mu jedno dvě stýbla a dvě zrníčka a měl dost.
No ale brali jsme to jako trošku osudové, neboť na světě má být rovnováha.
Co je nahoře, je také dole,
Kde je černá, je také bílá,
kde je dobro, je i zlo
s kde je čert, musí být anděl :-)
A Džipa doplnil našeho Čerta a kozí stádečko se rozmnožilo na čtyři kousky.
Přesto že byl přibližně stejně starý s Čertíkem, byl poloviční a hodně
slaboučký. Během dvou měsíců se ale pustil postupně do pořádného jídla
a dnes je dokonce větší než Čertík. Ti dva vytvořili kozí komando "šmejdů"
a těm velkým kamarádům nedají pokoj.
Dokonce museli dostat na rohy kousky zahradní hadice, aby netrkali
a nešikanovali Bobíka.
___________________________________________________________
Jednou zpočátku jsem přijela z práce a koukám, co to je na dvoře
pod přístřeškem a on oblečený kozlík!!!
A protože ten svetřík mu půjčil náš Arnoldek, (parson jack russel),
musí vám být jasné, jak byl Džipa malinký :-)
A my jsme viděli, že je to tvoreček, který se umí smát :-)
A že je to pravda, to všichni můžete vidět na obrázku.....
____________________________________________________________
Jinak si říkám, že letošní rok bude náročný. Na kozlíka Ferdu doléhá jeho věk.
Rozhodli jsme se ho nechat před zimou uspat, protože ačkoli dobře žere,
je bohužel jen kost a kůže, prostě nemůže nabrat, už něco nefunguje jak má.
Letos je mu podle mých počtů 17 let.
A Otík s Axou - ti sice nejsou tak staří - i když mladíci také ne - ale dobře
na tom není ani jeden :-( Axa jako asi většina ovčáků už moc nemůže na zadní
nohy a Otík už druhým rokem dostal kůru Bonharenu a teď i léky proti bolesti.
Tak je nám z toho nějak smutno, ale co se dá dělat?
Arnoldek měl vloni v létě "mrtvičku" a kupodivu se z toho dokázal vydrápat,
já ale říkám, že je tady dnes už na podmínku.
Láskyplně o ně tedy pečujeme a jsme rádi za každý den kdy jsou tady s námi.
____________________________________________________________
To je snad vše, co je v poslední době nového a já doufám, že příště se přihlásím
s nějakou pozitivní zprávou, i když s některými věcmi se smířit musíme.
____________________________________________________________
____________________________________________________________
