____________________________________________________________
Plyšáci a novinky...... :-)
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Protože jsme na podzim měli na dvoře nezvaného návštěvníka, přišla potřeba
druhého pejska k Frenkovi. Měla jsem sice výhrady ke jménu opakujícímu se
s železnou pravidelností, ale prohrála jsem, takže je na našem dvorku nový
bystrý hlídač Axa.
Maminka je černá ovčanda, tatínkem se ukázal pan Labrador.
Frenk si užívá společnosti mladé čubinky, ale už jako každý starší pán vidí,
že mladá holka není žádná legrace. Bezostyšně se mu nastěhovala do boudy,
pořád se na něj sápe a chvíli mu nedá pokoj. Ale na dvorku to klape,
Axa roste jako z vody, Frenk si užívá společnosti.
Omlouvám se jen, že obrázky jsou ještě z podzimního počasí.
Aspoň to lépe vypadá, než to současné bláto a voda...
Jen ta čubinka už nějak povyrostla a trávník doznal jistých změn,
jen počasím to ale není......
____________________________________________________________
____________________________________________________________
Jednou si tak zazvoní telefon a prý: “Chceš ještě tu bílou kočku”?
Malou chvíli jsem váhala, ale kdo mě zná, ví ,že ne dlouho a vyhrkla jsem:
“Chci”!!! A tak jsem jeden hezký den nastartovala auto a jela do Olomouce.
Tam jsem si vyzvedla malé bílé klubíčko s manuálem a plyšovým medvídkem.
"Narodila jsem se ......baštím to a to a jmenuji se Ever".
Koukala jsem na to stvořeníčko, bylo to chlupaté bílé nic a mrkalo to na mne
očky od kočky...jedním zářivým modrým jako studánka a druhým
zelenohnědým tak, jako když do jezírka přestane svítit slunce.
Ever je na baterie Duraccel++. Její zapínací čudlík má jen dvě polohy.
Jednu, kdy řádí jako černá ruka, běhá po zdech jako kdyby měla na packách
přísavky a popírá veškeré fyzikální zákony. Když je knoflík vypnutý,
Ever prostě spí, je jí úplně jedno, co s ní kdo dělá – hlava a nohy ji visí dolů
a je zcela oddaná tomu kdo ji chová. Jen málokdy udělá v odpočinku pozici
“Způsobná kočička = vánočka”, ale v tu chvíli by si už získala každého.
Ever bydlí s námi v domě. Tedy, někdy mi připadá, že my bydlíme s ní.
Láskyplně jí říkáme “TO” když řádí, když se pak lísá, “Růžová Tlama”.
Posledním jejím úspěšným vtipným kouskem je zašantročení špuntu od vany.
Všechno nosí v puse jako pes. Říkám jí, že je to kříženec ledního medvídka
a sibiřského hasky. Nakonec se podívejte sami....
Bertík pochopil, že ostatní naše kočky miluje. Protože to jsou úplně milá
a snesitelná stvoření proti tomu, co jsme nastěhovali do domu teď.
Chudák je neustále loven, často strhnut "kravatou" na zem skokem z výšky.
Pod nohama se nám ozývají takové skřeky, že méně odolní jedinci pracují
k infarktu a tuhne krev žilách.
Přikládám tedy obrázky a přeji všem tak široký úsměv, jako má Ever
na posledním obrázku. Dobře ví, jak to ve svém kočičím životě vyhrála!
____________________________________________________________
____________________________________________________________
____________________________________________________________
