No tak máme konec září. Jaro bylo moc krásné, léto tak nějak deštivě uteklo.

     Dnes hlásili, že podzim bude krásný. Tak se můžeme těšit :-)      

     O prázdninách se mi konečně podařilo jet i s Eltíkem do Paceřic.

     Potřebovali jsme korekci jako prase drbání - jen si to představte: Téměř rok

     bez oprav ze země je naprostá katastrofa. Bylo mi tedy jasné, že se žádné

     pochvaly nedočkám a tradiční otázka "Kolik že mu je letos roků" se mnou

     praštila málem o zem. No jo, letí to jako voda a někdy si říkám, že vlastně

     jezdím pořád snad na remontě a nějak nerozumím tomu, proč to nejde.

     Zasekla jsem se ve chvíli, když jsem zvýšila nároky na sebrání.

     Chtěla jsem Eltíka jezdit s vyšším krkem a poněkud "otevřenějšího", jenže co

     bylo prospěšné v jednu chvíli, v druhou už neplatilo a Pája holt na to nepřišla.

     A přemejšlela, proč je sakryš ten koňouch tak tuhý a proč to všechno tak dře.

     Věděla jsem, že problém je v puse. Ale nepřišla jsem na řešení. Pořád jsem si

     říkala: Musí překusovat udidlo, uvolnit se v puse, tím se uvolní v krku a dál.

     Ale ono to nějak nešlo uvést v praxi. Když jsem přijela do Pac, trošku jsme

     Eltíka zkoušeli a pozorovali.

     A já pak dostala radu: Musíš ho jezdit daleko kulatěji! 

     Vzala jsem ho tedy kulatěji a on se totálně zabrzdil. Co s tím?

     No, to prý bude oříšek. Jenže, když je výš a není dobře kulatý,

     nemá uvolněná záda. Do takové chyby jsme bohužel bez dozoru upadli, měla

     jsem ho sice dost dopředu, ale s tím, že nepracoval správně hřbetem.

     Navíc pak měl velkou možnost obrany, když jsem na něm chtěla plec,

     nebo něco složitějšího, hravě šel krkem proti mě a ztuhnul ještě víc. Ach jo.

     No, tak co s tím? Vzít ho kulatě a protlačit dopředu, tak aby se nemohl

     krkem bránit práci. Když ho podržím víc kulatě, povolí v týlu a téměř

     okamžitě následuje hřbet. A po dvou krocích jsou jeho chody o moc lepší.

     Pak dám týl do správné polohy - resp. on tam najednou přijde sám....Bezva.

     Oč jednodušší je řešení, tím těžší je to udělat.

     Takže jsme se po návratu domů s chutí vrhli do práce.

     Ve chvíli kdy měl pracovat a být dobře v zádech, brzdil

     a bylo to pro něj moc těžké. Snad je to teď už lepší.

     Měli jsme rozbitou kameru, teď už je doma, takže něco natočíme,

     jestli je to to, co jsme dostali za úkol. Snad ano. Doufám.

     Zatím se mi daří mít některé hezké lekce. Aspoň někdy, když se mi podaří mít

     ho opravdu dobře, najednou dělá  pěkně věci, které před tím drhly.

     Zpočátku jsem ho nemohla v kulatosti vůbec udržet ve cvalu - tak to pro něj

     bylo těžké. To je dnes už lepší a snažíme se dělat kontracval a také ustupování

     ve cvalu. Prodloužit a zkrátit v klusu i cvalu.

     Držte mi tedy palce, ať hned něco zase nepokazíme a postoupíme

     krapítek kupředu.