___________________________________________________________
Tak co všechno se přihodilo
___________________________________________________________
Zvířátka žijí oproti nám lidem hodně krátce.
Jednou jsem se svěřila svému veterináři, jak moc mě to trápí.
A víte co mi odpověděl? “Představ si, že by to bylo obráceně”.
To mě fakt dostalo a od té doby si to vždy připomenu.
Ne, že by mě pak ztráta nějakého kamaráda míň bolela. To ne.
Stále je to, jako když ztratím kus sebe. Ale dokážu se s tím lépe srovnat.
Znovu se utěšit tou odpovědí.
___________________________________________________________
Za ten čas, co jsem tady nepsala, se toho změnilo mezi našimi zvířátky hodně.
Černá čubinka Axa je dospělá hezká fenka.
S Frenkem byli báječní kamarádi. Letos v létě (2015) bohužel Frenk po velmi
rychlém nástupu nemoci umřel. Myslíme, že mu mohlo být tak 12 let.
Patrně měl nádor na mozku nebo na páteři. Mohl to být i následek jeho
děsivého zranění před lety. Zkoušeli jsme bojovat, co nám síly stačily,
ale bylo to příliš rychlé... co je důležité, netrápil se, neměl bolesti.
Nesla jsem to jako velké zklamání – byl s námi tak krátce!!
Axa byla také velmi smutná, až jsme se o ní báli.
Takže jsme hledali znovu pejska, kterému můžeme dát domov a domů přibyly
dvě malé čubičky (ve smyslu dvě malé za jednoho velkého, tak to vyjde
nastejno). Někdo se jich elegantně zbavil. Bylo vidět, že fenky jsou zvyklé
být v domě a nejlépe na gauči u televize, hezky přitulené ke svému člověku.
Často přemýšlím, jak se tohle stane. Zemře majitel a rodina se takto psíků
zbaví? No, pevně doufám, že až jednou umřu, že na smetišti skončí leda moje
neživé věci, které mám kolem sebe. Ne moji zvířecí kamarádi :-(
___________________________________________________________
A ještě......věřím na nebe.
Některá moje zvířátka šla napřed. Snad se tam setkáme.
V knize od C. S. Lewise Velký rozvod nebe a pekla je krásná část:
(V nebi je vysvětlováno nově příchozímu).
.....„A jak......Počkej! Co mají znamenat všechna tahle zvířata? Jedna kočka,
dvě kočky - tucty koček, a těch psů tamhle, ty ani nespočítám.
A ptáci, a koně ......„
"To jsou všechno její zvířata."
„Copak si chová celou zoologickou zahradu? To už je, myslím, trochu moc."
„To je tak: Každý pták nebo čtvernožec, který se k ní přiblížil, měl místo
v její lásce. V ní se stávali sami sebou. Hojnost života, kterou ona má teď
v Kristu od Boha Otce, do nich přetéká."
Podíval jsem se užasle na svého Učitele.
„Ano," řekl. „Je to, jako když hodíš kámen do rybníka – soustředné kruhy
se šíří dál a dál a kdoví, kde skončí”.......
Je to moc hezká kniha....pokud chcete, ráda jí půjčím, nebo dám jako dárek.
___________________________________________________________
Byl mým milovaným smíškem navzdory svému osudu...
___________________________________________________________
___________________________________________________________
Čubinky Kery a Kesi
___________________________________________________________
___________________________________________________________
A kočička Everka. Moje princezna. Čúza s růžovýma ušima. Tlama moje růžová.
Tak tahle obrovská, tlustá a rozmarná kočka si mě ochočila. Umí to se mnou.
Je jako živel. Vše co dělá, dělá pořádně.
Večer, když se jí JEŠTĚ nechce spát, (protože prochrápala zodpovědně celé
odpoledne), nebo brzy ráno, když UŽ se jí nechce spát, strašně zlobí.
Chodí po pokoji a vymýšlí, čím mě vyburcovat a vytáhnout z postele.
Skočí všude a tou svojí packou všechno osahává. Zkouší, jestli by se to nedalo
shodit a jaké zvuky by to dělalo, kdyby to honila po plovoučce?
Je jí jedno, jestli je to tužka, časopis, sponka, dvacka, platíčko prášků,
(jooooo, to dělá super zvuky a navíc to spolehlivě vyvolá akci a paniku,
že to zašantročí někam, kde já už to nenajdu!!),
....a docela mě naučila večer odnášet ze stolku skleničku.
S Bertíkem tvoří domácí dvojici stylu black and white. Bertík by rád spal,
ale tahle bílá příšera ho loví a dáví z výšky. Je u toho úplně zticha ta čúza,
ale Bertík ječí za dva. Pokud se tohle odehrává ve čtyři ráno, zkrátka musím
vylézt z pelíšku a oddělit je zvlášť do místností.
K velké úlevě Bertíka, který chce taky ještě spát, stejně jako já.
___________________________________________________________
Z kočiček nás opustila Olinka, která zamilovaně odešla s jedním nápadníkem,
aby se vrátila po třech měsících v neuvěřitelně žalostném stavu umřít.
Přestože jsem jí to nechtěla dovolit, tak jsme ani tady nevyhráli :-(.
Jedna z našich starších kočiček, Mikeška, se odstěhovala do sousední
zahrádkářské kolonie. Občas se přišla podívat domů.
Nakrmila jsem ji, vzala domů, chovala a mazlila. Ale jak jsem ji dala ven,
byla znovu pryč. Naposledy jsem ji viděla letos na jaře (2015) tedy víc než
před půl rokem a mám o ní starost. Často na ni myslím, jestli ještě vůbec žije.
Kdo ví, snad se má dobře a nebo se zase přijde podívat.
___________________________________________________________
Když se osamostatnil náš syn, asi po půl roce nevydržel a vzal si dvě
koťátka
z depozita. Rozuměla jsem tomu. Celý život vyrůstal obklopený zvířaty
a najednou v městském bytě žádný kožíšek?
Nakonec to ale dopadlo tak, že kocourek Kohaku a
kočička Gween bydlí tady
u nás. Dělají společnost naší mourovaté venkovní Micce.
___________________________________________________________
Černá perla Qween
.....kocourek Kohaku.
___________________________________________________________
___________________________________________________________
Tak co dál, co teď a co potom?
Přála bych nám všem s láskou tolik Božích darů, co se jen dají zvládnout.
Aby nás to nezkazilo.
Abychom si vážili každého nového dne, každé maličkosti.
Před pár dny jsem se po plánovaném zákroku probudila na JIP
a najednou jsem se nemohla nadechnout. Nešlo to. Vůbec.
Bylo mi, jako kdybych na sobě měla něco strašně těžkého.
Strašně těžkého.... Propadla jsem panice a fakt to byl hrozný zážitek.
Za chvíli to za přispění lékařského týmu (DĚKUJI!!!) přešlo
a já znovu pomalu a s úlevnou jistotou dýchala.
Ale ukázalo mi to, jak i za obyčejné nadechnutí mám pokorně poděkovat.
Jak malý krůček je od života k smrti.
A s jakou samozřejmostí přijímáme všechny tyhle vzácné
a životně důležité věci.
Jak obyčejné se nám zdají!! Nezapomínejte na to, prosím.
___________________________________________________________
Snad mi autor fotografie odpustí, že jsem si obrázek půjčila.
Moc ráda se na něj dívám a je mým virtuálním dárkem pro Vás.
Krásným je každý darovaný den, kdy je nám dobře a něco dostáváme.
Krásným je každý darovaný den, kdy něco ztrácíme, protože každý konec
je zároveň začátkem něčeho nového, zrozeného a darovaného.
__________________________________________________________
___________________________________________________________
